Do Černé Hory jsme se vydali poprvé v létě roku 1997.
Byl to jen asi rok a půl po ukončení války na území tehdejší Jugoslávie,
která je považována za nejkrvavější konflikt na území Evropy od dob druhé světové války. Letos tam pojedeme podesáté. I když jsme zkusili různé jiné končiny a destinace, rádi se vracíme do téhle malé balkánské země a stává se pro nás čím dál větší srdeční záležitostí.
Za ty roky vnímáme, jak se tam všechno rychle a neustále mění, takže můžeme pozorovat, vzpomínat, žasnout, objevovat, plánovat, protože:
Jednou vidět je lepší, než o tom stokrát slyšet
neboli
Necestujeme proto, abychom utekli od života,
ale proto, aby život neutekl nám
❤❤❤
Samotná Černá hora má nádhernou přírodu, nejen krásné moře a pobřeží, ale je to také velmi hornatý stát, má 5 národních parků... park Lovcén je dokonce považován za prapůvodní Černou Horu, park Durmitor, který má 19 (většinou ledovcových) jezer a například ještě Skadarské jezero, které se nachází přímo na hranicích Černé hory s Albánií a je největším jezerem na Balkáně.
Mou nejoblíbenější částí Černé hory stále zůstává mořské pobřeží s plážemi, konkrétně Velika plaža v Ulcinju, která má přes 12 kilometrů a je plná jemného písečku, do kterého se boří nohy jedna radost 😊
A tak se neustále snažím najít v této balkánské zemi další a další pro nás neznámá a zajímavá místa, čtu články a knížky o této zemi, jejich kultuře a historii. Letos se, jak jsem už psala výše, vydáváme do Černé hory opět. Přesně naplánovanou dovolenou nemáme a ani nechceme mít, ale místo, které už teď víme, že chceme více objevit, je městečko Žabjlak a jeho okolí, které leží na okraji pohoří Durmitor.
A protože se náš letošní návrat do Černé Hory už docela blíží, chtěla jsem nám domů trochu toho Montenegra přinést a zkusila jsem upéct tradiční balkánské jídlo - burek.
Burek je pečivo, pečené či smažené, které se plní balkánským sýrem, mletým masem nebo zeleninou.
Hledala jsem informace, jak správně vyrobit těsto a musím říct, že to není nic jednoduchého. Šla jsem si tedy pro pár rad ke kamarádovi manžela, který pochází z Makedonie. Povzbudil mě tím, že bych nejdřív získala černý pás karate, než se naučím dělat těsto na pravý burek 😁.
Recept se dědí z generace na generaci a chce to neustálý cvik...
Přesto jsem to zkusila.
V průběhu se mi zdálo, že se všechno náramně daří, těsto se krásně natahovalo do velkých rozměrů /přes celou pracovní desku kuchyňské linky/ do slabých plátů, přesně tak jak má. Tak jsem jej naplnila balkánským sýrem a tvarohem a druhou várku mletým hovězím masem a upekla.
Není to sice asi úplně opravdový burek, není tak křehoučký, ale docela jej připomíná a navodil nám trochu z té balkánské atmosféry ❤.
Pro ty, kteří dočetli až sem, jen malý dodatek,
který si nemůžu nechat jen pro sebe:
Připomínkou války na Balkáně však nadále cestou do Černé Hory, a to na území Bosny, zůstávají ruiny domů, vypálených vesnic a nepřehlédnutelné hromadné hřbitovy na okrajích měst či vesnic...
Naše první cesta mě ovlivnila natolik, že jsem ihned po návratu začala číst všemožné knížky, abych získala co nejvíce informací a alespoň trochu se zorientovala v tom válečném konfliktu na Balkáně, a dozvěděla odpovědi na spoustu mých otázek a nejasností, například - proč po přejezdu hranic do Bosny vás vítá cedule s nápisem Republika srbská...
(Je to totiž jedna ze dvou entit dohromady tvořících stát Bosna a Hercegovina. Republika srbská má vlastní vládu, parlament i prezidenta a její území nyní tvoří 49% rozlohy státu a většinou obyvatel jsou srbové. Toto rozdělení vzniklo v době postupného odtrhování Bosny a Hercegoviny od Jugoslávie a v předvečer války , kdy původně etnicky srbské části státu si v Bosně vytvořily vlastní správu, nezávislou na centrální vládě v Sarajevu. Po vypuknutí války vytvořili bosenští srbové vlastní vojsko, kterému se díky hlavní podpoře ze Srbska dařilo získávat pod kontrolu nemalou část území Bosny a Hercegoviny. Po ukončení války bylo rozhodnuto, že Republiku srbskou doplní Federace Bosny a Hercegoviny).
Černá hora nebyla přímým válčícím státem, díky tomu, že se v tehdejší době od Jugoslávie neodtrhla, ale díky spojenectví se Srbskem musela nést jeho břemena, jako například embargo, bombardování silami NATO a ekonomickou krizi, což celkově snížilo její životní úroveň, bylo ohrožena a narušena celková ekonomika a samozřejmě také cestovní ruch.
A to už je pro dnešek z našeho balkánského koutku opravdu všechno 😊
Přeji Vám krásné léto
Šárka
